3.3.2017

Motivace: Komfortní zóna

Motivace | Michal Pokorný
Říká Vám něco pojem “komfortní zóna” a říká Vám ten pojem něco ve spojení s životem? Pokud ne, věřte, že se jedná o velmi nebezpečně bezpečnou oblast, ve které se velká spousta lidí utápí dnes a denně, a to klidně po celý zbytek svého života. Nejspíše se teď sami sebe ptáte, co mám vlastně na mysli tím pojmem “nebezpečně bezpečná oblast“, vždyť to přeci nedává smysl! Chvilku to ještě vydržte, po přečtení následujících pár řádků zcela určitě pochopíte, jak je to celé myšleno.

 

 


Nebezpečně bezpečná oblast života:

Pokud byste měli možnost zjistit, kolik let, měsíců, dní, minut či vteřin Vám zbývá do konce života, jak byste s tímto časem naložili? Vsadím se s Vámi o co chcete, že byste ve svém životě spoustu věcí ihned změnili, přehodnotili své priority, začali vyhledávat nejrůznější dobrodružství, více cestovali, snažili se dát do pořádku věci, které se Vám tak úplně nepovedli a vůbec, zcela jistě byste změnili způsob svého myšlení. Jenže na ciferník těchto hodin nikdo z nás nevidí a tak se spousta lidí, na dlouhé roky, uzavírá do komnat svých komfortních zón, kde se utápí v každodenním stereotypu. Na jednu stranu je takový způsob života svým způsobem bezpečný, na stranu druhou, se jedná o velice jednotvárný, monotónní a chudý život, kterého můžete na stará kolena velmi litovat. Komfortní zóna je rozhodně nepřítelem číslo jedna jak v oblasti osobního a profesního rozvoje, tak i v užívání si života a světa kolem sebe v tom pravém slova smyslu.

 „Tvůj čas je omezen, proto ho neztrácej tím, že budeš žít život někoho jiného.“ Steve Jobs

Zatímco někteří lidé si již dobře uvědomují, že tělo máme jen jedno, a dle toho se tak k němu i chovají v oblasti pohybu, stravy a životního stylu, je třeba si uvědomit, že i život máme pouze jeden a že je třeba ho prožít tak, abychom, na jeho sklonku, nemuseli litovat toho, čeho všeho jsme nedosáhli a co všechno jsme nestihli udělat, navštívit, vidět a prožít.

 

Můj život v komfortní zóně:

Svou neprostupnou bublinu komfortní zóny jsem si začal postupně budovat již ve svých 15-ti letech, kdy jsem se na konci „devítky“ rozhodoval co a jak dál. Přestože jsem ve škole neměl žádné problémy s učením, rozhodl jsem se jít na tříletý učební obor, ke kterému jsem ovšem neměl absolutně žádný vztah. Jediným důvodem tohoto, celkem zásadního a hloupého, životního rozhodnutí, přes všechny rozmluvy počínaje rodinou a konče třídní učitelkou, byla jednoznačně má lenost, resp. vidina spousty volného (rozuměj: prozevlovaného) času s kamarády, kdy na střední škole bych se musel místo toho učit, či jinak připravovat na následující den. Toto mé jedno malé-velké rozhodnutí vzalo za své po třech letech, kdy jsem absolutně demotivován a znechucen odešel z učňáku na začátku třeťáku a tím prakticky zahodil tři roky svého života za hlavu. Ani v tu chvíli jsem si svou komfortní zónu, resp. její vliv na můj život, plně neuvědomoval, nicméně i tak už jsem něco málo pochopil a ihned po vystudování střední školy se zaměřením, které už mi něco říkalo, jsem nastoupil na pracovní pozici v rámci oboru. Přesto jsem stále žil svůj velmi komfortní a pohodlný život, plný ústupků, kompromisů a takových rozhodnutí, které vždy znamenali tu pohodlnější cestu či variantu. To hlavní, tedy uvědomění si a vytyčení své komfortní zóny, proběhlo až po 6-ti letech v zaměstnání, kdy jsem již naplno začal řešit své zdravotní potíže a k tomu jsem pochopil, že tímto, dosavadním, způsobem svůj život žít už nechci. No a tam, kde tento příběh skončil, začal ten nový, který trvá dodnes!

Výsledek obrázku pro 86 400 seconds

„Každý den dostaneme na svůj účet 86 400 vteřin. Je jen na nás, jak s nimi naložíme.“ Jim Valvano

Jak z toho ven?

Bezesporu tím nejdůležitějším krokem je uvědomění si a vytyčení své vlastní komfortní zóny. Její opuštění, respektive rozhodnutí se do ní již nevracet, je už jen otázkou či kombinací faktorů naší vnitřní a vnější motivace. Naštěstí, byť naše doba k nadbytečnému žití v komfortní zóně vyloženě nabádá, máme všichni spoustu možností, které nám umožní či dopomohou nejen se podívat za její hranice, ale také jí dát definitivní sbohem. Pak už je jen na každém z nás, zda zamění, sice bezpečný, ale zato těžce monotónní a neproduktivní, způsob života za jedno velké dobrodružství vedoucí k neustálému seberealizování a poznávání krás našeho světa a především vlastních schopností.
 
Nevím jak Vy, ale já mám od svého prvního Spartan Race závodu v Bořeticích zcela jasno… 😉
 

„Život začíná tam, kde končí zóna Tvého komfortu.
Pokud nejsi hladový, jíš příliš.
Pokud nejsi unavený, spíš příliš.
Pokud Ti není chladno, oblékáš se příliš.
Vyjdi ze své zóny komfortu a začni žít!“
Spartan