16.11.2016

Příběh: Stop being a prisoner of your past!

Motivace | Michal Pokorný
Během svého života jsem zaznamenal spoustu druhů pocitů, hořkých, sladkých, mrazivých, radostných.. nicméně, když jsem poprvé zažil pocit spojený se čtením e-mailu (viz. níže), bylo to hodně jiné a neopakovatelné. Hned po narození mé dcery to byl ten nejkrásnější pocit, který jsem kdy měl. Přeci jen, obě dvě události, ať už narození potomka či změna něčího života, se nestávají zas až tak často. Tímto ještě jednou děkuji Valerymu za jeho e-mail a držím mu pěsti do další etapy jeho života!
 


Text emailu:

„Dobrý den, Michale,

inspiroval jste mě obzvláště tím, co pro Vás znamenal první Spartan Race, tím jak jste šel dále nehledě na Bechtěrevovu nemoc a jak jste si změnil život. Pozorně jsem si prostudoval Váš web, vypadá výborně. Chci se s Vámi podělit o to, jak mě Váš příběh a kniha Joe de Seny namotivovaly k tomu, abych se sebou konečně něco udělal.

Spartan Race mi mění život. Pomáhá mi v tom máma a přítelkyně. Do práce chodím se vztyčenou hlavou, nepoužívám eskalátory, chodím pěšky a snažím se vyhýbat muffinům.

Dva a půl měsíce zpátky jsem náhodou v jednom pražském knihkupectví narazil na knihu Spartan, zůstal jsem s ní stát a 40 minut jsem napjatě četl, až jsem si uvědomil, že není slušné v knihkupectví jen tak číst. Chodil jsem ji tedy číst po kouskách a pověděl jsem o tom své přítelkyni. Na začátku října jsem knihu dostal jako dárek a nebudu přehánět, když řeknu, že se mi tím momentem začal měnit život.

Ve 12 letech jsem špatně upadl a způsobil si trauma páteře. Nemohl jsem chodit. Avšak díky péči a lásce rodičů jsem to překonal a naučil jsem se chodit znovu. Po dvou letech mě maminka přihlásila do oddílu karate. Nikdo nečekal, že se mi povede sportovat na juniorské evropské úrovni. Měl jsem hodně dobrou kondici, ale to vše se dělo 12 let zpátky… Celých následujících 12 let jsem studoval, chodil tancovat, běhal, zvedal jsem činky.. ALE! Vše to většinou dopadlo tak, že jsem cvičil měsíc dva a poté jsem přestal… Následně přišlo vždy velké zklamání ze sebe sama. Chyběla mi výdrž a stal se ze mě vlastně takový lenoch.

Od 29. července trénuji, občas se mi strašně nechce tak, jako někdy každému. Nyní mám za sebou již 39 tréninků v řadě, což je pro mě neskutečný úspěch. Připravuji se na Spartan Race a zhubl jsem. Děkuji mámě a přítelkyni za jejich podporu a za to, že když přítelkyně vidí, jak koukám na čokoladový brownee se zmrzlinou, zeptá se mě: sníš ten brownee? A kolik za to uděláš angličáků? 500 nebo 1000?

Nikdy jsem necítil potřebu vyběhnout do deště. Nyní to mám rád (občas).. Koukám na kolemjdoucí a usmívám se, i když spousta jich nechápe, proč to dělám.

Těším se, že se přihlásím na svůj první Spartan Race a poznám tam skvělé lidi, kteří se také rozhodnou do toho jít.

Děkuji Vám za podporu, těším se na nové lidi a společné tréninky.

S úctou,

Valery“